Deníček

Tak nám pomalu a nejistě začalo jaro... (6.4.2008)

Naše psí holky si to moooooc užívají. Jelikož každou chvíli plánujeme nějaké výlety s ratolestmi, tudíž i Chrudoš s Prckem mají o zábavu postaráno. Navštívili jsme vesničku Chlébské, kde je v údolí Chlébského potoka chráněná krajinná oblast (8.3.). Brzy na jaře tu rozkvétají miliony bledulí, tak jsme si tuto nádhernou podívanou nemohli nechat ujít. Na tomto výletu jsme museli překonávat i různé přírodní překážky.

Další naší oblíbenou procházkou je u nás v Brně cesta k lesnímu hotelu Myslivna a na Koniklecovou louku. Chrudoš s Prckem tuto trasu milují. Po zimě je tu napadaná spousta listí, občas nějaká roura a když dorazíte až na Koniklecovou louku, tak i vaše srdíčko zaplesá, neboť je tu na jaře modro, to jak naráz vykvetou všechny koniklece. Na jedné z našich vycházek (9.3.) nás doprovodily i Elinka s Bigulí a jejich páníčci.

Prázdniny s Keníkem a Arníkem (10.10.2007)

O prázdninách jsme našim kamarádům slíbili, že po dobu jejich dovolené v zahraničí jim pohlídáme jejich kluky Keníka a Arníka. Holky je oba dva znají, Keník s náma byl loni na výcvikovém táboře pro jezevčíky v Chocomyšli a Arník je Chrudoškovo miminko. Aby nám naše společné chvíle lépe uběhly a aby měla celá smečka více prostoru ke hrátkám, rozhodli jsme se že první týden strávíme na chalupě ve Východních Čechách. Je tam veliká zahrada a spousta možností pro podnikání výletů do lesů a hor. Holky tam jsou vždycky moc spokojené a domů se vrací utahané tak, že další dva dny se věnují intenzivní regeneraci bolavých svalů a spí jako šípkové Růženky.

Cestu autem zvládli kluci vcelku v pohodě a jakmile jsme je vypustili na zahradu, bylo vidět že nic lepšího jsme pro naše městské psíky nemohli vymyslet. Okamžitě začali prozkoumávat zahradu, jestli tam nejsou nějaké kočky, myši a jiná havěť. Za ten týden se na zahradě objevilo spousta nových nor, jak se snažili vypátrat pod zemí krtky a myši. Při jedné vycházce do lesa objevili pod hromadou klestí obrovského ježka, všichni čtyři běhali jako zběsilí dokola a snažili se to co tam tak strašně prskalo, syčelo a funělo vystrnadit, až nakonec Prcík hrdě zalovil a vytáhnul v mordě obrovskou kouli plnou bodlin a blech. Museli jsme jim domluvit, aby jej nechali v lese, že do pelíšku si jej vzít nemůžou, sice to moc nechápali, ale nakonec jim nic jiného nezbylo a tak se ježek spokojeně zahrabal zpátky do hromady klestí a psi jsme odtáhli pryč.

Aby měli zážitků ještě víc, jeli jsme všichni na výlet do Krkonoš. Tam se pěkně projeli lanovkou na Černou horu. Nevím jak pejskům, ale nám se v lanovce móóóc líbilo (hlavně že jsme nemuseli šlapat do kopce pěšky). Z vršku jsme následně podnikli asi desetikilometrový sestup zpátky do Janských Lázní. Každé z dětí dostalo jednoho psího tahače a šlapali jako o život přičemž ještě pořádali různé bojové hry. Když jsme se vrátili na chalupu všichni psíci jakoby zapomněli na únavu a hned létali po celé zahradě.

Tento krásný týden jsme ještě aby výletům nebylo konec podnikli cestu po zámcích v nedalekém okolí. Navštívili jsme zámek Kačina a Žleby kde jsme hlavně s pejsky prošmejdili zámecké parky a protože bylo poměrně teplo dokonce si i všichni chlupáči zaplavali.

Myslíme že se s námi kluci nenudili a zpátky k pánečkům jsme je předávali řádně utahané, vyběhané a spokojené, tak že jim ani moc nevadilo, že nám je páníčci svěřili a nevzali je na dovolenou k moři sebou.

Výlet s Faustem (11.3.2007)

Již dlouho jsme plánovali výlet s našimi kamarády z Vyškova, se kterými jsme se seznámili loni na jezevčíkovém táboře a kteří mají standardního drsňáka Fausta. Vždycky nám do toho něco vlezlo, ale jak se říká že všechno dopadne nejlíp tak, jak dopadnout má. Konečně to jednu neděli vyšlo a vyrazili jsme celá smečka, psí i lidská na malý výlet kolem říčky Bobravy. Bylo nádherné slunečné dopoledne, takové, že jsme si lepší počasí v březnu nemohli ani přát. Naše holky byly nadšené, že po dlouhé době vidí Fausta a ten se zase mohl přetrhnout, aby holkám dokázal jaký je to báječný jezevčík.

Byla to nádhera je spolu vidět v lese, jak se honí a dovádějí. Ale jen jak objevili nějakou stopu, frrr a honem ji museli prověřit a na chvíli zmizet někde v lese z našeho dohledu. Holky sice Faustovi trošku nestačily (jsou přece jen menší než standardní jezevčík a hlavně mají o trošku kratší nožičky), ale bylo vidět jak se snaží a nechtějí se nechat zahanbit.

Brzy budeme muset takový výlet zopakovat, protože i pro nás to byla krásná procházka (v pondělí jsme cítili každý sval našich uchozených nožiček).